Präteritum: německý prostý minulý čas pro psaní
Kdy používat Präteritum místo Perfekt, jak tvořit slabá a silná slovesa a kterou hrstku sloves ho používá i v mluvené řeči.
Němčina má dva minulé časy. V každodenní mluvě vládne Perfekt; v psaní — v příbězích, zprávách, reportážích — vládne Präteritum (prostý minulý čas). Präteritum několika sloves potřebujete i v běžné konverzaci, takže není volitelné.
Slabá slovesa: kmen + -te
Pravidelná (slabá) slovesa přidávají -te plus osobní koncovku: machen → ich machte, du machtest, er machte. Ke kmenům končícím na -t nebo -d se vkládá navíc e: arbeiten → ich arbeitete. Tvary ich a er/sie/es jsou totožné — praktická zkratka.
Silná slovesa mění kmenovou samohlásku
Silná (nepravidelná) slovesa mění svou samohlásku a nepřibírají -te: gehen → ich ging, sehen → ich sah, kommen → ich kam, fahren → ich fuhr. Neexistuje pravidlo, které by tuto samohlásku předpovědělo, takže se je učte jako celek, ideálně spolu s jejich příčestím v Perfekt.
Slovesa, která potřebujete i v mluvené řeči
- sein → war: Ich war müde.
- haben → hatte: Wir hatten keine Zeit.
- Modální slovesa: konnte, musste, wollte, durfte, sollte.
- es gab (bylo / byly), od geben.
Při vyprávění příběhu nebo při psaní přepněte na Präteritum, aby text plynul přirozeně; v neformálním rozhovoru o tom, co jste dělali, zní správně Perfekt. Ale war, hatte a modální tvary v Präteritum používejte vždy, i když mluvíte.
Často kladené otázky
Kdy mám použít Präteritum a kdy Perfekt?
Präteritum používejte hlavně v psaní a při vyprávění. V každodenní mluvě je u většiny sloves běžné Perfekt — kromě sein (war), haben (hatte) a modálních sloves, která používají Präteritum i v mluvené řeči.
Jak tvořím Präteritum slabých sloves?
Ke kmeni přidejte -te plus osobní koncovku: spielen → spielte, lernen → lernte. Ke kmenům na -t/-d se přidává navíc e (arbeitete) a tvary ich a er/sie/es vypadají stejně.